Expedice Polsko - EURO 2012

Expedice Polsko – Euro 2012

Wroclaw, Poznaň, Lodž, Osvětim

Wieliczka, Wadowice, Krakow, Gdaňsk

Sopoty, Malbork, Toruň, Varšava

Pátek 8.6

Vracíme se k osvědčenému schématu expedic – poznávací cesta novou ( nepoznanou ) evropskou zemí spojená s vrcholným sportovním zážitkem. Letos byla volba jasná – EURO 2012 , a to znamená že navštívíme Polsko. Máme lístky na zápas ČR – Rusko a ČR – Polsko ve Wroclawi. Jelikož Ukrajinu neřadíme mezi civilizované země a navíc Véna není držitelem platného cestovního pasu , zůstaneme na území Polska i když se Euro hraje i na Ukrajině ( původně byl plán navštívit Lvov). Díky okolnostem ( Fous má povinnosti v rodině ) je opět částečná změna expedičního týmu. Místo Fouse zahajuje výpravu Jarda Viktora , který se vrátí v úterý s Markem Koubou, který jede na zápas ČR – Řecko.

Start je zavčasu ( 04:00 hod), naloženo bylo předem, i sponzorský dar od Vladěny Menčíkové ( již tradiční a osvědčené pokrývky nohou + něco na zub). Počasí ideální, dražejovské řízky krásně křupou, Jarda dává k lepšímu zážitky s předsedou Tábornické unie ČR Františkem Šmídem, takže se jíst stejně nedá, Ve Wroclawi jsme přistáli v 10:30 hod a hned hurá do města. Atmosféra dobrá , ale na Kolín (MS 2006 Německo) to nemělo. Pivo ucházející včetně ceny, cvičně do sebe rejpeme se sebevědomýma ruskýma Ivanama. Polskou šalinou jedeme ke stadionu , kde od 18:00 hod sledujeme na obrazovce úvodní duel Polsko – Řecko (1:1). Stadion krásný, spousta Čehůnů , vtírají se k nám např. Kotrba, Heinz a další. Ve 20:45 hod začíná zlatý hřeb Rusko – ČR. Začátek jsme lepší, ale ve 23.minutě prohráváme 2:0. Po půlce vykřesal naději Pilař, ale nakonec jsme rádi za šišku ,, jenom´´ 4:1. Tankista nechytil nic, Hubník hrál jak Jarda Kuna po májce, Plašila s Barošem to zase nebavilo a tak se skandovalo pan Bílek VEN !!! Na rozbor zápasu jsme zajeli hluboko do lesa (plánovaná oslava ve městě se jaksi nekonala), dresy se lvíčkem na prsou jsme zahrabali na dna tašek a šli spát.

Sobota 9.6

Bylo třeba si spravit náladu – Pavel dotáhl kempingové stravování k dokonalosti. Ke snídani se podávala míchaná vajíčka se slaninou. Dál nás navigace vede na Poznaň. Poznali jsme tedy Poznaň. Hezčí město než Wroclaw. Zhlédli jsme přehlídku mažoretek s hudbou a koňskou gardou. Něco tam dost smrdělo, nevíme jestli to byly koně nebo mažoretky. Hned jak se nám podařilo násilím odtáhnout z městského muzea zarytého milovníka umění Jardu Vikinga, pokračovali jsme dál. Cestou jsme si švihli parádní piknik o třech chodech, s kávičkou a moučníkem. Bylo hezky, tak se Pavel lehce obnažil, čímž rozdráždil homosexuály v okolí. Když se z křoví začali trousit devianti, sbalili jsme nádobí a odjeli směr Lodž. Je to 2. největší město Polska (760.000 obyv.). Parkujeme u obchodního centra Manufaktura. Je to bývalá textilní továrna přestavěná na obchodně - kulturní komplex. Krásný. Žereme půlmetrovou pizzu, pivo a zkoukneme fotbal Dánsko – Holandsko (1:0). Ale tím to končí. Jinak je to vybydlený město, trochu lepší Chánov. Špína, neudržovaný polorozpadlý baráky, betonový paneláky bez fasád, chodníky zarostlý kopřivama, humus, svrab a neštovice ! Rychle pryč ! Táboříme u pumpy s rybníčkem a večeříme. Je tu klid, občas někdo natankuje bez placení, žáby řvou jako pominutý. Pavel po flašce Magistra taky. Po půlnoci jdeme na kutě. Pavel ještě řve že Němci vyhráli (není jasné jestli měl na mysli 2.světovou válku nebo zápas s Portugalskeem na Euru).

Neděle 10.6

Ráno jako malovaný, k snídani vajíčka, potom sprcha. Odjíždíme navštívit další sprchy, tentokrát do Osvětimi. Prošli jsme ohromný areál Birkenau pro 200 tis.lidí. Viděli jsme ,,ubytovny´´ i torza plynových komor. Poslední štaci tady ukončilo 1,5 mil lidí, většinou Židů. Další cíl je Wieliczka – solný důl. 3 hodiny pochodu podzemníma solnejma chodbama nás vyléčily ze solných radovánek a na protest jsme sůl vyřadili z našeho jídelníčku. Už se nedivíme, že byl král v pohádce Sůl nad zlato na Marušku nasranej. Ani jsme nestihli začátek fotbalu Itálie – Španělsko (1:1). Kousek před Krakowem bivakujeme u ideální pumpičky (sprcha,elektrika,WC,studené pivo Lech). Pavel si za plechovku Plzně ochočil místního sekuriťáka, takže jsme zkoukli i večerní fotbal (Irsko-Chorvatsko 1:3) v baru po zavíračce. Pršelo, pak přestalo – tak jsme šli v 1:30 hod spát.

Pondělí 11.6

Jen co jsme vstali , začalo chcát. Měli jsme flašku griotky a piva chlazená deštěm a tak jsme snídali a snídali a snídali...až do oběda. Pak jsme odjeli do Krakowa. Jaryn nás i s památkama poslal do prdele a šel do putyky pokračovat ve snídani. Sraz byl v 15 hodin u dutý hlavy na náměstí. V duchu jsme se s Jardou rozloučili navěky a s obavami, co se od této chvíle bude v Krakowě dít, jsme odešli na Barbakán a hrad Wawel. V 15 :00 byl Džeryna vzorně na stanovišti , prý stačil zasunout pod kůži jen jednoho kouska. Cestou ale zabloudil do Infocentra a rozpoměl si na školní léta , kdy se soutěžilo ve sběru papíru. Vybral jim tam zásoby prospektů ve všech světovejch jazycích na 3 roky dopředu. Potom co jsme Jardovo turistické materiály narvali do krosny a několika igelitek, nasměrovali jsme to k autu. Jaryn pochcal boudu hlídačovi parkoviště, pak naučil parkovat jednoho polskýho neználka, poslali jsme pohled naší sponzorce V.M. A odjeli na Jardovo vytoužené místo – rodný dům papeže Jana Pavla II. ve Wadowicích. Až na místě nám prozradil, že tam chtěl proto, že u jednoho rodnýho domku se určitě nebude muset moc chodit. Opět zcela vyplenil místní Íčko, takže po něm zůstaly jenom prázdné regály (vše bral 4x) a s pár metráky sběrového papíru jsme po ráfkách pokračovali. Karol Wojtyla – J.P.II. byl první slovanský – neitalský papež , narodil se 18.5.1920. Našli jsme příhodnou čerpací stanici, kde jsme ve společnosti stádečka orosených zubrů zkoukli fotbaly (Anglie-Francie 1:1 a Ukrajina – Švédsko 2:1). S Jardou jsme povečeřeli ještě pár zubřích steaků v plechu a zahučeli do spacáků.

Úterý 12.6

Ráno bylo přívětivé počasí a zdá se , že nás ani neokradli kočovný cigoši, kteří bivakovali opodál. Směřujeme na Wroclaw, kde by mělo dojít k setkání se spřátelenou osádkou Koubovic a předání maskota výpravy – bájného Vikinga. Vše klaplo na vteřinu, v 11:53 hod Jarda fasuje na cestu posledního mamuta v plechu a se slzami dojetí a zbytkem zavazadla odchází v dresu Baroše velet druhé skupině. Bude nám chybět !!! Už jen ve 3 mužích míříme na sever. Zápas s Řekama stíháme v Inowroclawi na terase místní hospody. Řekové zachrápali úvod a tak v 6.minutě vedeme 2:0. Od Vikiho máme zprávu, že se na stadion dostal v 8.minutě, takže přišel k hotovému a měl to bez nervů. Ve 2.půli vystřídal Rosa a naši odpadli. Péťa tankista to vyšperkoval školáckým kiksem a dokonce jsme bránili výsledek 2:1. Ale historie se neptá, 3 body jsou naše a v sobotu bude o co hrát. Bude nám stačit plichta, protože Rusko – Polsko dopadlo 1:1.

Středa 13.6

Po deštivé noci se trmácíme dál na Gdaňsk, zatímco Jardu Vikinga už v Račoucích pronesli občané na ozdobných nosítkách slavobránou, kterou přes noc zbudovali v akci ,,Z´´, jako repliku vítězného oblouku v Římě. Škoda, že se dnes nemůžeme zúčastnit žádné z besed, které bude hrdina Eura 2012 pořádat v místním kulturním domě pro obyvatele radošovického regionu (každý účastník obdrží svazek propagačních materiálů zdarma !!). V dopoledních hodinách kotvíme v Gdaňsku, přístavním městě starém 1000 let (zal 980). Je tu největší cihlový kostel na světě, dali jsme si piváka pod největším přístavním jeřábem ve střední Evropě ( Žurav) a prošli se krásným historickým centrem. Popojeli jsme ke gdaňskému stadionu ve tvaru zlatého prstence a trajektem jsme se přepravili k pomníku obránců Gdaňsku Westerplatte. Odtud rovnou do lázeňského letoviska Sopot. To je změna – krásné písečné pláže, slunečníky, všude spousta lidí. Fotíme se na nejdelším dřevěném molu v Evropě ( 512m), hlavní pěší zónou spěcháme kolem Křivého domu ( místní atrakce) k autu. V parku skoro za pochodu zhltneme konzervu luncheomeatu a odjíždíme. V Sopotech to žije, kdysi tu bývaly festivaly politické písně. K večeru stíháme ještě obejít největší středověkou stavbu v Evropě – hrad Malbork. Ve stjnojmenném městečku zůstáváme na fotbal Dánsko – Portugalsko 2:3. Z časových důvodů měníme program, vypouštíme Mazurská jezera (ryby nebudou) a Hitlerovo Vlčí doupě a zařazujeme Toruň, která leží na trase do Varšavy. Nocujeme na pohodovém odpočívadle a po hladovém dni konečně dosyta plníme své bachory. I na magisterské pití se dostane.

Čtvrtek 14.6

Ráno pospíme, více se věnujeme hygieně a až před desátou vyjíždíme. Před polednem jsme v Toruni, ale jen co vystrčíme hlavu z auta začne pršet. Déšť houstne, tak se ukrýváme v ,,Mekáči´´, tlačíme do hlavy Euroburger + hranolky a pročteme polské noviny. V mírném dešti projdeme historické centrum Toruně a jedeme dál( Toruň je rodiště Mikukáše Koperníka). Neustále prší. Táboříme 130 km před Varšavou, v hospůdce u pumpy zkoukneme ve společnosti Zubrů oba fotbaly (Wlochy-Chorvatsko 1:1 a Španělsko-Irsko 4:0) a protože pořád leje jako z konve usedáme v autě ke spánku. Déšť ustává až ráno.

Pátek 15.6

Ráno spočítáme kosti a navigátorka nás navádí na hlavní město Polska. Varšava je evropská metropole se vším všudy. Nejdřív jsme prošli staré město, které se podobá tomu pražskému. Pak jsme odjeli k Národnímu stadionu v červenobílém provedení a dál do moderní čtvrti, kde stojí známý Palác kultury. Z jeho 30. patra je opravdu krásná vyhlídka na celé město. Obešli jsme okolí a odjeli na předměstí do nákupního centra nakoupit něco domů. Dále pokračujeme směr Wroclaw, kde se zítra hraje rozhodující zápas ČR – Polsko. 200 kiláků před Vratislaví zakládáme české městečko u jedné menší čerpací stanice. Altánek s přístřeškem, stolečky, dvojkové toalety, pažit na spaní, bar non stop s příjemnou obsluhou, ideální počasí – co si víc přát. Protože na Ukrajině prší a hraje se o hodinu déle, stíháme v baru s kamarádem Lechem a Zubrem zkouknout oba fotbaly včetně polského erotického komentáře. Zvlášť gól, kdy Lampard šukal A.Colea, ten pak na oplátku vyšukal Terryho a nakonec to zezadu dodělal Walcott, byl parádní ( Anglie-Švédsko 3:2). Ještě jeden Magister na dobrou noc a jde se spát pod hvězdné nebe.

Sobota 16.6

Cesta do Wroclawi ubíhá pomalu, bídné okresní silnice, samá obec a stavební práce. Kolem 11:30 se máme setkat s družinou Petra I. Steha Chelčického na parkovišti č.31. Vše probíhá přesně podle plánu, navlékáme dresy a další doplňky v národních barvách a tramvají jedeme zjistit co se děje v centru města. Tam už je pořádný frmol, Fan zóna i okolní ulice narvaný (bilečerwoný mají převahu , ale Čechů taky spousta). To je jiný šrumec než před prvním zápasem s Ivanama ! Všude řev, vlajky, pokřiky, tance – není tam člověka, který by svým vnějším vzhledem nevyjadřoval příslušnost ke kterému táboru patří. Poláci jsou velmi přátelští, vypadá to že si snad opravdu myslí, že by mohli večer vyhrát. Motáme se po centru, občas dáme pivo, k jídlu kebab, je úděsné horko – ale užíváme si předzápasovou atmosféru. Před 18 hod se vracíme k autu, kde předáváme poslední dva lístky klukům Dubů. Vykonáme poslední přípravy a razíme na stadion. Tam už to taky houstne, vidíme přijíždět autobusem Poláky a za 10 minut po nich i naší repre. Ochozy se plní a při čtení sestav s hrůzou zjišťujeme, že nehraje Rosický. Proběhl úvodní ceremoniál a ve 20:45 hod se začíná. První půlhodina je hodně špatná, hra bez nápadu, jen nakopávání dopředu, vzadu kiksy které Poláci nepotrestali. Pak konečně Čech předvedl první obstojný zákrok na turnaji – vyráží střelu k tyči. Naši zjišťujou, že poláci taky nic nepředvádějí a hra se zlepšuje, dobré momenty má i Milan Barošouc. Začíná pršet a déšť nosí štěstí. Ve 2. půli jsou naši už jasně lepší. V 72.minutě dává Jiráček po spolupráci s Barym gól, který jak se ukázalo, byl vítězný. Zkoprnělí Poláci odchází kysele domů, ale potyčky nejsou, berou to snad sportovně. Češi na tribunách jim hromadně děkují. Před stadionem je chaos, ale u auta se sejdeme a za chvíli jsme na výpadovce z Wroclawi. Vše jsme zvládli výborně, 3 body jsou těžký , ale snadno je uvezeme. Důkaz toho, že fotbal nemá logiku je fakt , že Rusáci prohráli 1:0 s Řeckem, což zamená, že postupujeme z 1. místa ve skupině do vysněného čtvrtfinále a Rusáci jedou domů !! Před týdnem si z nás dělali prdel a Bílka jsme vyháněli, dneska jedou Váňové s bučkou zpět na Sibiř a my chceme Bílka na hrad.

Neděle 17.6

V nočních hodinách přejíždíme hranice a blížíme se k domovu. Pavel dává lehkou chrupku na parkovišti. Na další zastávce stojí černé Audi se dvěma pasažéry – Genzer a Suchánek. Pavel se ptá Geni, jestli něco nepotřebujou, Geňa říká že vše v pohodě. Tak dostanou od Pavla doporučení, ať tam nestojí jako píči ( prý kdy se ti naskytne příležitost vypíčovat Genzera?). Už nás všechno bolí, ale konečně vidíme teplárenský komín, symbol to domova. Vysadíme Václavoviče v Dražejov City a v 6:25 končíme expedici s najetými 3370 km.

Závěrečné hodnocení: Polsko je příjemné překvapení. Poláci jsou v pohodě, krajina je hodně zelená, v okolí pump jsou příhodná místa na nocování našeho typu. Moc hezká jsou polská města ( historická jádra). Zklamala Lodž, ale Gdaňsk, Varšava, Krakov a další jsou krásný ( po válce většinou rozbombardované ruiny obnovené podle historických plánů na původní vzhled). Polky jsou hezké slovanské typy, které jsou nám blízké a proto se nám líbily. Jen počasí bylo tentokráte deštivější než obvykle, ale i s tím jsme si poradili, Ceny ( nejen tradiční Zubrovky) jsou velmi příznivé. Fous si vychoval plnohodnotného náhradníka Jardu Viktoru. Doporučení pro příště - věci v kufru uspořádat do přepravek a zařadit do výbavy Jar na nádobí. Poznali jsme další zemi Evropy, poprvé z východního bloku a vzhledem k pověstné třešničce na dortu v podobě postupu našich ,, nekopů´´ vyznívá celkové hodnocení expedice jako výborné !

Pilce nožnej zdar ! Vivat Polska !