Expedice Sever

Německo , Dánsko, Švédsko

Berlín,Hamburk,Roskilde,Kodaň,Malmö

4.6. – 10.6.2007

4.6

Naše druhá expedice tentokráte míří na sever. Odjezd je naplánován na pondělí po 18-té hodině. Trasa nakládky jednotlivých členů expedice je taky klasická. Bery, Nene, Míra a Fous. Díky vzorné batožinové kázni všech účastníků je kufr vzorně složen i s ledničkou na 12V ( novinka na cestách) a nápojem ze z Plzně. Po 19 hodině nabíráme kurz na Prahu, samozřejmě po návštěvě hospody na kopečku, a novou dálnici na Ústí nad Labem. Na poslední pumpě v ČR doplňujeme palivo,testujeme řízky a zkoušíme naši celkovou fyzickou odolnost při roztlačování kamionu nějakého střeleného Poláka. Protože je v Německu nějakej summit G7 jsme na hranicích řádně zkontrolováni a vše je samozřejmě OK. Pokračujeme na Berlín. Řídí už Fous a asi 16 km před Berlínem kotvíme na odpočívadle. Dáváme si rychlý pivo a ukládáme se ke spánku. Bohužel jsme si ale vybrali místo zrovna u přistávací ranveje berlínského letiště a tak nám každou chvilkunad hlavou přistává boxing nebo Airbus. Jedinej kdo spí jak nemluvně je Fous, díky špuntům do uší z Dury. Bery spí v autě a nebýt nějakého zájezdu Českých parchantů, kteří asi v 5 ráno řvali na parkovišti jak na lesy, spalo by se nám vcelku dobře.

5.6

Úterý ráno. Královsky posnídáme řízky na chlebu a papričky s cibulkou a jedeme do Berlína. Příjezd je ucpaný jak Jižní spojka v Praze, ale vytipované parkoviště nedaleko od centra u místního hřbitova nacházíme v pohodě. Hlavní je , že je zadarmo. Do tlumoku nandáme něco jídla a Plzní. Odhadneme vývoj počasí a už si to vyšlapujeme po Unter den Linden na Alexandr Platz ke známé vyhlídkové televizní věži. Tentokráte má Fous s mlhou pravdu a tak nahoru nejdeme. Míjíme všechny známé památky. Marxe s Engelsem, Berlínský Dóm, Humboldtovu univerzitu, Červenou radnici a jsme u Braniborské brány. Další z cílů je budova Říšského sněmu- Reichstagu. Chceme se jít podívat dovnitř, vstup je totiž zdarma, ale po zjištění , že fronta je asi dvouhodinová, tak to vzdáváme. Pokračujeme po místech, kde se každoročně koná svátek všech 4% , Loveparade. Tady v těch parcích kolem to při tom průvodu asi musí vypadat, ještě že stromy neumí mluvit. Dojdeme až k památníku vítězství, Siegssaulu, zodpovědně vyšlápneme nahoru a i když je trochu mlha pořizujeme nějaké výškové fotografie. Na Potsdamer Platzu u Sony centra poprvé spatříme Berlínskou zeď. Největší radost z toho má starej pohraničník Fous. Tady je to spíš atrakce pro turisty a tak míříme o kus dál, kde je zeď stále na svém místě. Kde už zeď nestojí je na chodníku pruh z červených kostek. Navštěvujeme Check Point Charlie, jediné místo, kde bylo možné legálně přejít z východu na západ ( obráceně to doufam nikoho nenapadlo). Nasedáme do S-bahnu a míříme na Olympijský stadion, kde v roce 1936 dělal Jessie Owens takovou radost Ádovi Hitlerovic. Stadion je nově zrekonstruován a Currywursty chutnaj znamenitě. Hezky to tu nechal Áda postavit. Vracíme se k autu a nabíráme kurz na Hamburk. Kousek před Hamburkem nacházíme solidní odpočívadlo se stolečkem a lavičkami. Bohatýrsky povečeříme řízky, lanšmít, cibulky, papričky zapolkneme to hltem Magistra a pod mírným kopečkem se ukládáme ke spánku. Letiště široko daleko žádný a vítr mraky taky rozehnal, takže pohoda.

6.6

Na středu je naplánován Hamburk a přejezd do Dánska. Řízky dojídáme skoro s odporem a vyrážíme na cestu. Hamburk je rozkopaný město a tak parkujeme v nadzemní garáži u nákupního centra. Procházíme centrum a hledáme stadion FC St.Pauli. Stadion prochází rekonstrukcí, protože mužstvo postoupilo ze třetí do druhé ligy. Chceme se vyfotit na stadionu, ale aktivní pracovník s koštětem nás tam nechce pustit. Teprve po našem ujištění, že jsme dobří přátelé Jána Kociána , který zde leta hrával, nechává koště koštětem a sám se ujímá foťáku a vede nás na tribunu. Zde chvilku pózujeme, paměťová karta se plní a tak ho radši propouštíme z našich služeb. Ještě chvilku se nám klaní než zmizíme za rohem. Pokračujeme do vykřičené čtvrti St. Pauli. Jsme tu ale v blbou dobu. Nikde nikdo a tak se fotíme aspoň u výloh s nápisy Sex shop, Homo, Gay, sex speciál a podobně. Tak si aspoň dáme pivo v jednom z místních pajzlů a pokračujeme do starýho přístavu. Pozorujeme cvrkot a bery sMírou si dávají místní specialitu. Hamburgr Fischbrötchen. Není vůbec špatný, akorát Fousovi při pohledu na tu syrovou rybu co je v něm není najednou nejlíp od žaludku. Přes návštěvu sochy Otto von Bismarcka se blížíme na náměstí. Hezká radnice a obchodní podloubí působí romanticky. Tak romanticky, že si z toho musíme až dát pivo. Tím končíme ve městě a jedeme na stadion HSV Hamburk. Právě se tam chystá kvalifikace SRN – Slovensko a tak není kde zaparkovat. Musíme uplatit plechovkou Plzeňského hlídačku parkoviště, aby nás tam nechala chvilku zadarmo stát. Stadion máme vyfocen a neomylně míříme na sever do Dánska. V podvečer překračujeme hranice . Odpočívadlo, které se nám podaří najít je jako z pohádky. Krásné místo pro každé auto zvlášť obehnané živým plotem, k tomu stoleček, 2 lavičky, travička na nocleh, záchody 3- idylka. Jen bývalí bratři Ivan s Igorem, kteří v Dánsku robí a keď nerobí tak hrají ( nevíme na co) kazí tento dojem. Večeříme salámek, šunku a jiné lahůdky, zapíjíme to pivem a Magistrem a čekáme na tmu abychom mohli jít spát. 22 hodin tma nikde, 23 hodin tma nikde, půlnoc tma nikde. Tady je snad furt světlo. Mírně kouslí čekání na tmu vzdáváme a asi v jednu jdeme za pološera spát. Ve tři ráno už je zase světlo. Strašný!! Na travičce pod stromem je ale jinak krásně.

7.6

Čtvrtek ráno. Igor s Ivanem jsou neznámo kde a my po snídani mizíme taky. Přes most Storebaelt Bro vezeme Fouse do Roskilde k moři. Roskilde je staré Vikingské město s muzeem originál starých lodí a místem kde jsou pochováváni Dánští králové. Parkujeme u přístavu a za Fousem je vidět jenom ohnivá čára jak upaluje ke svému vytouženému cíli, k moři. Škoda , že ostatní s nim nechtěli letět letadlem, protože letecký zájezd k moři to je prostě typickej Fous. Poprvé u moře, zážitek na celý život a Fous řekne jenom , že je to pelech. Moře je nicméně čisté a šelfové, takže se odvažujeme víc do prostředka. Navštěvujeme Vikingské naolejované lodě, teda jak na tomhle mohli doplout do Ameriky? Míra se vetře do skupinky školáků a jako jejich nový učitel se zadarmo dostane do muzea a pořizuje fotodokumentaci. Taky dobrý. Fous neustále pošilhává po moři a těch novech jachtách co kotví opodál. Vydáváme se na obhlídku a na některejch lodích se i fotíme. Poté ale co z jedné z nich vychází nějaká dívčina s podezřele plným batohem, se radši dekujem aby ta krádež nebyla na nás. Pokračujeme na radniční náměstí. Radnice je z pálených cihel a celé to tam vypadá velmi příjemně a tak na venkovní terásce ochutnáváme místní zlatý mok. Prohlídka města končí a my jedeme na hrad Kronborg. Hamletův to hrad. Obhlídneme hrad i okolí a přes záliv nakukujeme do Švédska. Švédové kvůli exhibici skáčou na trajekty, nakupujou chlast bez cla a vystupujou v Dánsku obtěžkáni proviantem. Z lodi dojdou nejdál na první betonovou zídku a lejou do němoty. Věkovej průměr? Asi tak 16 let. Hrůza. Mládež nám ještě zamává do objektivu a my jedeme podél pobřeží ke Kodani hledat dnešní nocleh. Sjíždíme z hlavní a kousek od cesty na kraji lesíka končíme svou dnešní pouť. Stůl a lavice jsou hned vedle cesty kudy chodí turisti na koních. Je vlahej večer. Večeříme, probíráme zážitky z cesty, Míra se vydává na rekognoskaci terénu a turisti choděj kolem nás. Míra se vrací z průzkumu a jde se spát. Bery spí v autě a zbytek ve spacákách v trávě. Co se dělo potom, v tom se naše názory rozcházej.

Varianta A : V pohodě všichni usínáme a kromě noční návštěvy nějakého auta se do rána nic zvláštního neděje.

Varianta B: Toto je pouze Mírovo varianta a svědky na ní nemá. Takže. Chvilku po usnutí je Fous málem zašlápnut nějakou kobylou, která se procházela v nebezpečné blízkosti jeho rozkroku. Měl to ale štěstí !! Jen co kobyla zmizela , začal v opodál nádherný ohňostroj doprovázený zvukovými efekty. Škoda , že to kluci nevidí. Ohňostroj končí, pak už jenom projede to auto a do rána se nic dalšího neděje.

Ráno nás Míra krmí, samozřejmě řečma, jaký měl Fous štěstí a jestli jsme taky viděli ten ohňostroj. Koukáme po sobě a nevíme co říct. Dělá si z nás prdel nebo ne? Asi půl hodiny to zkouší a pak rezignuje. Má nás asi za pitomce, ale bláznům se prý nemá odporovat.

8.6

Pátek. Vjíždíme do Kodaně. První cíl je stadion FC Kodaň, Parken. Připravuje se tam ale plochá dráha a tak se dovnitř nedostaneme. Zběžně ho obejdeme a fotograficky zdokumentujeme. Přejíždíme autem k pivovaru Carlsberg. Tady máme vytipovaný parkoviště na celej den zadarmo. Bereme si do batohu nejnutnější věci ( pivo) a jdeme na prohlídku pivovaru spojenou s ochutnávkou. Trasa prohlídky je dobře zpracovaná od pivního pravěku do současnosti. V pivovaru jsou ve skluzu s výrobou , tak jim Nene pomáhá s mícháním ječmene. Na konci je kýžená ochutnávka. Dáváme si od každého druhu jedno a navzájem si je testujeme . Pokračujeme na vlak, kterým se chceme dostat k centru. Máme ale málo dánskejch korun a tak kupujeme jenom 2 lístky a pak trneme hrůzou, jestli nás ty 3 stanice nevyhmátne revizor. Máme štěstí a zbytek cesty jdeme pěšky k soše Malé mořské víly. Je to nejfotografovanější ženská socha na světě. Je tam fronta japonců a pak my 4 senožrouti. Zkušeně předbíháme a už ji na střídačku osaháváme. Tu na kolínku, tu drobet výš. Škoda , že tu s námi není Karel R….No když už jí máme dost tak se pokračuje v prohlídce staré pevnosti s krásně střiženým paloukem. Dále naše kroky směřují ke královskému paláci Amalienborg. Král s královnou nás nevítají a jedinej koho zajímáme je člen Královské gardy, kterej píská na Míru, aby nelez kam nemá. Palác je pěknej, ale my míříme do centra. Cestou nás cvrnkne do nosu vůně jídla. Pochází z malého krámku s pizzou, kterému šéfují nějací snad Íránští vystěhovalci. Známý milovník pizzy, kečupu a rajčat vůbec Fous, nás samozřejmě táhne dovnitř. Hlad máme tak nás ani nemusí dlouho přemlouvat. Dáváme si pizzu, pivo v plechu a s plnými ( aspoň drobet) pupky pokračujeme dál. Asi o 500m dál chce Míra vyfotit Ruský pravoslavný kostel. Ale ouha, batoh, který měl Fous momentálně na starosti není. Fous se otáčí a úprkem, který znají dobře všichni obránci v okrese, ti ovšem znají Fouse jen jako číslo na dresu, peláší zpátky do pizzerie. Íránci jsou vyplašený víc než Fous, ale batoh naštěstí visí na židli. Máme štěstí, že ho nezmerčili dřív, jinak by určitě skálopevně tvrdili, že tam žádný batoh, natož my, někdy byl. V batohu je foťák,eura i doklady. Uff…To už stojíme před nenápadnou městskou rozhlednou. Jdeme samozřejmě nahoru a k údivu všech i Fous usoudí, že dneska mlha není a jde s náma. Rozhled je perfektní a i Fous se fotí u zábradlí. V dálce vidíme i Öresund bridge. Pak už to jde ráz naráz. Fredriksborg, Stortorget, Stará radnice, Tivoli park, místní Lídl, kde nás otravuje nějaký čech, ale protože nemáme s krajánky moc dobré zkušenosti, tak se s ním moc nevykecáváme. Jdeme k autu, pěšky je to pěkný kus cesty. Bez otálení míříme do švédského Malmö. Vjíždíme do moře, nad námi je letiště a po chvilce se ocitáme na umělém ostrově na moři a koukáme na úchvatný Öresundský most a jsme ve Švédsku. Hned na prvním dálničním odpočívadle jsou nádherné sprchovací kabinky ZADARMO. Protože jsme se přeci jen nějaký ten den nemyli, tak se v klidu vystřídáme a jsme zase krásně čistí a voňavý klucí. Nicméně popojíždíme na další odpočívadlo, kde je větší klid. Stůl a 2 lavice jsou samozřejmostí. Děláme si hezký večer ( samozřejmě bez tmy) a uleháme za nějaký krámek.

9.6

Sobota ráno. Jen co se zbalíme, přijíždí kamion s jahodami a krámek se otevírá. Fous nás tahá na letiště. Je to jenom kousek, tak se tam porozhlídneme. Další cíl je stadion Malmö FF, kde se v roce 1992 hrálo semifinále ME. Obcházíme stadion a náhodně bereme za kliku. Ha! Je otevřeno. Jdeme dovnitř a otevíráme další dveře a další a další a najednou jsme na trávníku. Pořizujeme vzácné záběry a jdeme dál. Je asi 10 hodin a všude je klid, protože včera večer mohli Švédové zase po týdnu legálně pít a teď vyspávaj opice. Parkujeme u nějakejch paneláků, snad zadarmo. Naše švédština totiž ještě není nic moc a nápisům na ceduli tak nerozumíme. Centrum města je sice malé, ale malebné. Zde si dáváme nejdražší pivo našeho života. 6,5 € za 0,4 l ( asi 185 kč) . S Nenem se shodujeme, že za tyhle prachy je asi sklo v ceně a tak pohárky mizí v baťůžku. Bohužel jsme při tom spatřeni a tak v rychlosti opouštíme terasu a mizíme každý v jiné uličce. Dobrý tady už nás hledat nebudou. Kolem zámku Červená lhota kráčíme k hlavnímu cíli v Malmö k Turning Torsu . Je to asi 50-ti patrová budova s otáčejícím se půdorysem o 90 stupňů. Konstrukce je mimochodem ze Škody Plzeň. Dost dobrý. Je neuvěřitelné vedro a Orry Mane se rozhodne popojít kousek dál a nechat se někým vyfotit. Dává si však náročné podmínky. Na jedné fotce musí být celé Turning Torso a on i s botama. Asi ¾ hodiny na něj čekáme na parkovišti. Vítězoslavně se vrací a z 30 fotek vybírá dvě jakžtakž. Jdeme po pobřeží, celé Malmö je u moře, protože takové vedro zde prý nepamatují. Mimochodem týden po našem odjezdu zde napadne sníh- píše se 17.června. Máme kliku. Opouštíme Malmö a jedeme do Trelleborgu, odkud nám jede trajekt do Německa. Loď vyplouvá ve 23 hodin a my se chvilku věnujeme prohlídce města. V deset už s autem čekáme pomalu ve frontě a obdivujeme lodní kolosy. Milovníka lodní dopravy škádlíme historkami o Titanicu a trajektu Estonia. Říká, že jsme blbci. Před 11 jsme na lodi, odstavujeme vůz a jdeme se podívat po lodi. Spát budeme na lavicích. Fous se hrdinně fotí u komínu a pak si jdeme odpočinout. Odplouváme. Pohledem se rozloučíme se Švédskem a usínáme.

10.6

Ve 3 ráno jsme v Německu v Sassnitzu. Plavba byla klidná. Nikde se nezdržujeme a jedeme směr jihojihovýchod. Při opouštění Rujány se nám podaří nějakým záhadným způsobem najet na dálnici na Berlín, která se má slavnostně otevřít asi za 14 dní. Auta žádný, cedule žádný, takže nám cesta pěkně ubíhá. Cesta přes Německo a i přes Česko je v klidu a doma se hlásíme na lehce pozdní oběd. Tím expedice končí a příští rok na Expedici Euro 2008 nazdar.

Hodnocení účastníků:

Bery: Najeli jsme 2250 km. Trasa byla vzorně připravena, stihli co jsme chtěli ba i něco navíc. Novinka v podobě ledničky na 12 V se osvědčila. Dánsko i Švédsko bylo pro mě příjemným překvapením a rád bych se sem ještě někda vrátil. V Berlíně na nás dýchla totalitní atmosféra, protože východní část Berlína má ještě co dohánět. Starý přístav v Hamburku na nás zase dýchl dálkami a pohled na Fouse jak se poprvé ráchá v moři zůstane v mé mysli dlouho. Vyzkoušeli jsme si i nalodění na trajekt, což se nám v budoucnu bude určitě ještě někdy hodit. Doufám, že tradice expedic bude ještě dlouho pokračovat.