Expedice Skotsko 2023

Expedice Scotland 2023

3.6. - 11.6. 2023

Další mise na obzoru, letos padl los na Skotsko. Nebýt covidového moru, měli jsme Skotsko už dávno za sebou. Dokonce jsme měli už lístky na zápas ČR – Skotsko v Glasgowě na Euru 2020, což by s místníma šílenejma fanouškama v jejich domácím prostředí byl určitě zážitek. Leč osud rozhodl jinak. Takže tentokrát bez fotbalu, budeme mít víc času věnovat se ostrovní skotské přírodě, městům a záhadám (krycí název expedice je „Vzhůru za lochneskou nestvůrou „). Tato prehistorická příšera je magnetem pro průzkumníky a expedice celého světa – tudíž pro nás výzva a v neposlední řadě trochu povinnost pokusit se světu osvětlit pravdu o této hrůzné jezerní kreatuře a konečně vyřešit světovou záhadu č.1.  Na britských ostrovech už jsme byli (Anglie, Wales, Irsko a Severní Irsko), ale návštěva Skotska nám chybí, což nemůžeme dopustit. Ke Skotům by jsme měli mít blízko – mají taky rádi dudy, whisky, fotbal a národní hrdost (Skotsko Skotům, Čechy Čechům, Evropu bílým !) Skotsko má rozlohu jako ČR, obyvatel polovinu (5 mil.), skotskou vlajku znázorňuje bílý kříž (na kterém byl umučen ochránce Skotů sv. Ondřej) v modrém poli, národní sporty jsou ragby, golf, fotbal.

God Save  The Expedition !  Bůh ochraňuj naší expedici !

Sobota 3.6.

Itinerář hovoří jasně : 3.6. 2023 – 4:00 hod odjezd směr Rotterdam. Tak se také stalo a expedice je zahájena. Jistota našich cest stojí na základních pilířích – a tím jsou třeba řízky. Bez řízků se neodjíždí, řízci musí být ! Pustili jsme se do nich hned na první zastávce. Spolehlivý řízkař Fous splnil důležitý úkol, napekl znamenitě ! V poklidu a bez problémů jsme přejeli Německo a Holandsko. V Rotterdamu jsme zkušeně najeli na trajekt, kde nás čekalo milé překvapení – krásná kajuta v 8. patře pro 4 osoby. Světnička jako malovaná, 4 voňavé postýlky, WC, umyvadlo, sprchový kout, minibar s výběrem čajů a káv. Dali jsme rychlé pivko a kořaličku a šli na obhlídku parníku. S Pavlem jsme oživili kouzlo bezedných talířků (východem vniknete nepozorovaně do jídelny, vyfasujete talíř – a už jen žerete a žerete, co hrdlo ráčí …), zkoukli jsme kouzelnické show, živou hudbu, country zpěvačku na venkovní palubě, hernu rulety a usadili se s točeným pivem a kochali se výhledem na moře širé. Nakonec jsme se nechali ofouknout na terase ve 12. patře a šli na kutě. Bylo nám dobře, ale trošku jsme se motali, i když jsme toho moc nevypili. Máme už něco za sebou a bylo divné, že by nás ta břečka za 5 liber /kus takhle rozhodila. Já jsem uklouznul na schodech, Pavel málem hlavou prorazil kajutu, a když se Vašík skácel ve sprše, přišli jsme záhadě na kloub. Příčinou naší nestability nebyl alkohol, ale byli jsme přece na trajektu a větší vlny na otevřeném moři ho nenápadně rozhoupaly.

Neděle 4.6.

Z trajektu vyjíždíme na anglickou pevninu v přístavu Hull, Pavlík musí urvat volant a přendat ho na druhou stranu, bo se tu jezdí vlevo. Naštěstí tu není chlapec poprvé, tak to snad dá.

Území Skotska už 1000 let před naším letopočtem osídlily keltské kmeny (Skotsku dal název válečný kmen Scoti), což byli nespoutaní divočáci, hrdlořezové a krvelační Barbaři, které nedokázali zkrotit ani krutí Římani. Naopak se museli před jejich nájezdy bránit a císař Hadrián postavil na opevnění římské hranice kamenný val. A ten chceme vidět, je to naše první zastávka. Římani odtáhli v 5. století a od té doby se snažili Skoty od jihu ovládnout Angláni, což trvá prakticky dodnes. Skotsko stále usiluje o nezávislost (vybojovali si zatím jen autonomii), stále se snaží o odtržení od V. Británie (referendum r. 2014 dopadlo – 55 % proti). Když VB vystoupila z EU, Skotové chtěli zůstat a znovu se snaží o odtržení od Anglie.

Kávu už jsme popíjeli asi 30 m za hranicí Skotska s Anglií. Směrem na Edinburgh je Falkirk Wheel – jediný rotační (otočný) lodní výtah na světě. Tento technický unikát spojuje 2 kanály Forth a Union, dole nabere loď i s vodou a zvedne ji do výšky 24 m, kde ji vyleje do druhého kanálu. Popojedeme kousek k obrovskému ocelovému monumentu The Kelpies, což jsou 2 obrovité koňské hlavy, které se v zapadajícím slunci krásně lesknou. Kolem protéká kanál s malými hausbóty, lemovaný rozkvetlými žlutými vodními kosatci. Nádherný to obrázek. Ještě se stavíme u paty ikonického červeného železničního mostu Forth bridges a praskáme to na určené nocležné parkoviště u jezera. Společnost u večeře nám dělá hejno racků.

Pondělí 5.6.

Pošmourné, ale docela teplé ráno. Kolem auta bordel jako po divokém mejdanu, ale mají to na svědomí rackové, kteří roztahali odpadky po širém okolí. Když jsme po nich uklidili, odjeli jsme do hlavního města Edinburghu. Nelze nevzpomenout na kultovní černou komedii Trainspotting, o feťácích z Edinburghu. Prošli jsme hlavní městskou třídu - královskou míli (Royal Mile) od hradu až k paláci, kolem Gilles cathedral (hl. kostel ve městě) s bodlákovou kaplí, Viktoria street (výlohy, obchůdky, restaurace), Grass market (bary) a přes park Princes Street gardens, kde békal skotský dudák v kroji, jsme došli na hrad. Pod ním jsme si dali edinburgskou specialitu vepřové trhané maso s omáčkou, a mastnotu pak spláchli skotským pivečkem ve stylovém pubu. Vylezli jsme na vyhlídku Canton Hill a u hřbitova Greyfrians Kirkyard uctili sochu věrného teriéra Bobyho (14 let chodil na hrob svého zemřelého pána). Hned vedle je National museum, které jsme poctili návštěvou – je tu všechno (historie, móda, umění, technika, přírodověda, kostra Tyranosaura rexe i velryby). Hlavní celebritou je ale ovce Dolly (1996 – 2003), první naklonovaný organismus na světě. Z parkoviště pod Arthur´s Seat (vyhlídka krále Artuše) u skotského parlamentu jsme odjížděli a nabrali směr Glasgow. Za hoďku už obcházíme stadion Celtiku v Glagowě. Pak už míříme na parking, večer trávíme procházkou kolem jezera a ochutnávkou piva v restauraci.

Úterý 6.6.

Jestliže to včera večer byla díky milionům mušek hrůza, ráno to bylo peklo. Měli jsme je v očích, uších, hubě, v polévce, v pivu, v pr …, zalezli nám i do stanu. Vstali jsme brzy a hned u snídaně se začali vzájemně obviňovat, kdo koho nakazil neštovicemi, protože jsme byli obsypáni červenými flíčky. Nakonec bylo jasný, že to jsou štípance od much, které podle Pavlovo odborně získaných informací vůbec nekoušou. Ověřením na internetu jsme zjistili, že se nazývají Midges, jde o 1 mm velkého pakomárce skotského, jehož samičky v mračnech napadají lidské hostitele. Než jsme stačili rychle zabalit, divoká kachna nám z přepravky sežrala perník k snídani. Ujeli jsme se schovat do 2. nejnebezpečnějšího města Evropy (alespoň podle vražd a násilných kriminálních činů na počet obyvatel) Glasgowa. Je to tvrdé kriminální město, kde bují drogy a antisociální chování, hlavně na předměstích. Začali jsme obhlídkou národního fotbalového stadionu Hampden park a pak zaparkovali ve čtvrti Merchant square. Už cestou na hlavní náměstí (katedrála, radnice, socha Jiřího III. se lvy) ulice lemovaly odpadky a bordel v každém zákoutí. Z hlavní ulice Buchanan street jsme odbočlili k muzeu moderního umění (před je známá jezdecká socha, kde jezdec má na hlavě silniční kužel) a pak zapadli do suterénního pubu na oběd. I pintu jejich točeného piva jsme dali a metrem pak sjeli na stanici Ibrox, kde je stadion Rangers. Tady bývá při fotbalech opravdu výbušné prostředí, hlavně při derby protestantských Rangers s katolickým Celtikem. Pár obscénními gesty a fotkami jsme tenhle svatostánek zneuctili, jako pomstu za známý rasistický incident finského černocha Kamary se slávistou Kúdelou. Metrem jsme se vrátili do centra a sáli atmosféru Glasgowa (hipsterské uličky, bary, obchody, pouliční umělci, žebráci, vybydlené domy, dělnická architektura). Většina Glasgowanů je potetovaných, s množstvím oceli ve ksichtech. Došli jsme až k řece, kde v hloučku černošské zvrhlé mládeže právě jedna holčina nasávala tučnou lajnu kokainu. Protože už jsme v životě zažili chvíle, kdy jsme se cítili bezpečněji, přešli jsme do rozlehlého parku s monumentem, minuli Lidový palác s krásnou fontánou, skleníky a zahradami a vrátili se k autu. Vrátili jsme se na včerejší osvědčené parkoviště, zase šli do hospody na místní bezové pivo (nic moc) a zase bojovali s mouchama. Kamarádi ze mne udělali největšího chrapouna, ze stanu v noci prchají, rvou si špunty do uší a prý to budí i Pavla v zavřeném autě opodál. Pomlouvají mne, že celý večer neleju jako oni, ale ve skutečnosti leju benzín do motorové pily, abych mohl celou noc poctivě řezat a budit je. Asi proto mi Vašík nalil před spaním (prý omylem) půl piva do spacáku na dobrou noc. Taky si doma stelete postel s pivem v ruce ?

Středa 7.6.

Ráno je zataženo, kolem nás samé mraky, ale dotěrných mušek Midges. Bez snídaně prcháme, čeká nás přejezdový den. Kousek od silnice je krásný vodopád Falls of Falloch, kde Fous provede očistu těla (jen od pasu dolů) a oběd probíhá u řeky (u mostu Bridge of Orchy) s překrásnou scenérií za zády. Ubíráme se dál na sever čarokrásnou krajinou (zelené kopce, hory, vodopády) na krásných místech zastavujeme a pořizujeme fotky ve stylu „ koukej světe, tak jsme tady ! „. V přímořském městečku stavíme na oběd (Fish & chips). Nakonec dne si dáme svižný pochod pod železniční most Glenfinnan (ano, je to ten, co po něm odjížděl Harry Potter do Bradavic). Kulisa opravdu jak vystřižená z filmu. Den končíme v picnic area, u písečné pláže Morar Beach. Jsou tu i obstojná WCéčka, v autě koukáme na tabletu na fotbal (W.Ham – Fiorentina 2:1), Pavel se druží s kolegou cestovatelem z Los Angeles při popíjení whisky. Moskyti nás otravujou, Fous utrpí úraz popálením ruky při ohřevu guláše, který nám pak skoro sežere lovecký pes ze sousedního karavanu. Jdeme spát a během chvíle se ze stanu ozývají zvuky jako z Jurského parku.

Čtvrtek 8.6.

Svěží ráno přímo vybízí k romantické procházce po bílé písečné pláži s černými čedičovými skálami, zelenými chaluhami a pobíhajícími kraby. Pak už pospícháme na trajekt z Mallaig do Armadale. To už je na ostrově Skye, který patří do souostroví Vnitřní Hebridy, kde se nachází nejobdivovanější příroda Skotska. Skye – ostrov mýtů a legend nás vítá. Z přístavu proplouváme kolonií medúz, na levoboku nás provázejí 2 delfíni. Na Skyii příroda zdivočela, v kopcích rostou divoce velké fialové rhododendrony, všude se pasou ovce, sem tam vodopád, zářivě žluté keře, suťové rokle, zelené horské hřbety a čedičové stěny skotských Alp – pohoří Cuillin Hills. Připomíná to Faerské ostrovy. Zastavujeme na vyhlídkách a fotíme (město Portree, Ricky viewpoint, hory 3 sisters, Leath Falls, Duntulm). Vrcholem dne má být vyjížďka za tuleni. Přes botanickou zahradu jsme došli k hradu Dunvegan, odkud vyplouvá malá bárka pro 6 lidí k ostrůvkům, s prý až 300 člennou kolonií tuleňů mořských. Oblékli nám plovací vesty, posádku s námi tvořil ještě starší manželský pár a lodivod. Za 15 minut už zdálky vidíme se na břehu povalovat asi 10 mořských krav. S vypnutým motorem jsme tiše připluli až k nim. Scéna jako z filmu Cesta do pravěku, když 4 chlapci v tichu a úžasu proplouvali kolem mamuta. Přepluli jsme k dalším ostrůvkům, kde odpočívalo dalších 15 světlých a grošovaných pašáků. Tady jsme je viděli i při potápěcí akci a lovu v moři. Při krásném slunečném počasí krásný zážitek !  Posledním cílem dne je mys Neist point s majákem, kde je možno zahlédnout při troše štěstí a pěkném počasí velryby. Je to tu úchvatné, rozesadíme se na kameny, dalekohled putuje z ruky do ruky a úpěnlivě vyhlížíme kytovce a rybí obry. Ždímeme dalekohled, oči nám visí na nervech, ale stále nic. Když tu náhle ji spatříme – je obrovská ! Má květované šaty a právě vystoupila z autobusu.

Noční bivak je na krásném místě, ale horor Moskyti útočí nabývá na síle. Film Texaský masakr motorovou pilou je trapná pohádka pro kojence. Už nevíme, co dělat, pobíháme po parkovišti, omotaný ručníkama, Fous po 50 letech začal kouřit, lejeme na sebe repelenty, do sebe rum, pálíme svíčky, děláme průvan oděvama, Pavel startuje auto a vyrábí jedovaté zplodiny – nic platné. Celý večer u nás nikdo nezastavil, protože jsme vypadali jako nebezpeční chovanci Ústavu sociální péče na výletě.

Pátek 9.6.

Ráno jsme donuceni okamžitě prchnout. Být sežrán bodavým hmyzem – to fakt nechceš. Snídáme až na parkovišti u silnice s výhledem na celý Skye, kde pofukuje vítr a tudíž mouchy nejsou. Za chvíli už pózujeme u jednoho z nejfotografovanějších hradů světa Eilean Donan castle. A za další hodinu obdivujeme ve Forth Augustu technické dílo soustavy 8 zdymadel na překonání výšky 28 m na kaledonském kanále (tzv. Neptunovy schody). Zrovna se nachomýtneme, když se v komorách zdymadel přesouvají lodě. Celý kanál měří cca 100 km (1/3 je umělě vyhloubená), vede z východního pobřeží na západ, kde ústí do Loch Nessu, nejznámějšího jezera na světě s nejznámější vodní světovou celebritou – legendární nestvůrou Nessie. Jezero je dlouhé 36 km, široké 3,2 km a hluboké 230 m. Pro existenci Nessie, tohoto vzácného zvířete z pravěku svědčí stovky důkazů a očitých svědků, ale dokáže se skrývat před ponorkami, sonary i echolokátory vědců, protože je setsakramentsky mazaná ! Jde o prehistorického plaza, ploutvonožce o délce 20 m s 3 metrovým mohutným krkem. Toto zjevení z hlubin, záhadný tvor podobný plesiosaurovi byl popsán v pověstech už v 6. století. Mnohokrát byl viděn i z hradu Urquhart, kde děláme zastávku. Tohle místo nevynechá žádný návštěvník Skotska.

Hrad Urquhart sehrál i strategickou roli v boji Skotů za nezávislost. Oči nám jezdí čile po hladině a vyhlížíme bájného tvora, přežívajícího zde z druhohor. Pytlačku jsem zapoměl doma, takže zůstane jen u pozorování. Záznamová technika je nachystaná, trpělivě pozorujeme každou vlnku na jezeře a nespouštíme oči z vodní hladiny i při jízdě kolem jezera (bohužel včetně řidiče Pavla, takže to smrdí bouračkou). Počasí je, že lepší si přát nemůžeme, přesto se záhadný živočich z hlubin nevynořil. Tak si v nedalekém Nessielandu pořizujeme alespoň fotku s její sádrovou maketou. Asi je to tak dobře, přesto trochu zklamaně opouštíme jezerní obludárium bez badatelského zářezu, … i když jedna záhadná fotka se na facebooku objevila … mýtus legendy tedy žije dál ! Svrbí nás jazyk, tak navštěvujeme cestou 2 palírny skotské whiskey (Dalwhinnie a Blair Athol). Ceny jsou celkem přívětivé, ale při uvědomění si, že to je v librách a ne v korunách, už tolik ne. Přesto Pavel kupuje 2 lahve. Závěrečným cílem dne je Scone palace – místo korunovace králů poblíž města Perth. Tam ale přijedeme už pozdě, narazíme jen na zavřenou bránu. Táboříme na známé louce, je zima a větrno, tudíž bez obtížného hmyzu. Došlo pivo, Pavel ho jde koupit do vsi, pijeme, karty hrajeme.

.

Sobota 10.6.

Asi ve 3 hod v šeru nad ránem mě vzbudiy podezřelé zvuky a stíny, probral jsem se z deliria a šátral po foťáku, chtěje zdokumentovat hrozivé hlubinné monstrum, protože jsem podle publikovaných důkazů z roku 1933 věděl, že Lochneska vylézá i na břeh. Ale …to jen Fous opustil spacák a šel se vychcat ! Zklamaně jsem zas usnul a nechal si o Nessie jen zdát. Po raňajkách jsme se nasoukali do auta a nechali Pavla, aby řídil auto i program zbytku expedice. Úkolem dneška je přesunout se do anglického Hullu (cca 450 km) na trajekt, který zvedá kotvy ve 20:30 hod. Cestou se nám ještě podaří zkouknout i anglický národní sport - kriket. Protože však neznáme pravidla, tak nás to po chvíli přestane bavit..

Míjíme hrad Stirling, symbol skotského boje za nezávislost, kde byli Angláni na hlavu poraženi. Když ve 13.stol. anglický král Eduard napadl Skotsko, vypukla válka v čele s rebelem Williamem Wallacem, ikonou a národním hrdinou. Asi každý si dojatě pobrečel u filmu s M. Gibsonem Statečné srdce, který se s bezmeznou hrdostí a oddaností bil za Skotsko. Ve skutečnosti byl W.W. spíš terorista (prý nepřátele stahoval z kůže za živa). Sám byl nakonec po 10 letech zrazen a v r. 1305 u Glasgowa dopaden, umučen a rozčtvrcen. Jeho hlava byla napíchnutá na londýnský most a čtvrtky těla rozeslány do skotských měst pro výstrahu. Jeho odkaz však žil dál a Skotové nezávislost nakonec vybojovali. Toť trochu skotské brutality z masakrální literatury, dříve tu podřezávání krků bylo na denním pořádku, krev tekla proudem, usekané ruce, nohy a ostatní údy se válely na každém rohu. Pro Skota bylo položit život za svobodu samozřejmé, jako si třeba namazat chleba máslem. Když vládla dynastie Stuartovců, nechala anglická královna svojí kolegyni Marii Stuartovně useknout hlavu a Skotsko bylo sjednoceno r. 1707 do unie s Anglií. Skotsko tím ale získalo přístup k anglickým koloniím a v 18. stol. zažilo s průmyslovou revolucí ohromný rozkvět (uhlí, ocel, textil, lodě …). Utnula to až válečná krize, kdy spousta Skotů emigrovala do Ameriky. Ale vzpurní protestantští Skotové a katolická Anglie se přou dodnes a opět sílí snahy Skotska oddělit se od Británie.

Na parkovišti u pumpy při svačině Fousovi málem zlomilo kšilt u čepice čtvrtkilové hovno, které na něj seslal na větvi nad ním sedící holub. Fousovo kladný vztah ke zvířatům to sice neutužilo (po cestě z umývárky začal shánět kulovnici), ale chlácholili jsme ho, že hovno znamená štěstí, ne ?

V anglickém Hullu jsme včas, ihned jdeme na odbavení a skoro 3 hodiny před vyplutím se postupně sprchujeme v útulné kajutce. Nevím, jestli obří mastná kola, šířící se kolem lodi a připomínající ropnou havárii, mají nějakou souvislost s naší očistou. Vymydlení usedáme do baru, kde zpívá hezká hubená nazrzlá zpěvačka. Nejsme žádný držgrešle a dáváme si pár piv (za 200 Kč je poživatelný). Pak následuje pirátský muzikál a od 21 hod finále LM (M. City – Inter Milán 1:0). Po večerním hodokvasu jsme měli v trávicím traktu jako v pokojíčku. Nahromaděná pozitivní energie (bohužel obnovitelná) po půlnoci explodovala a v kajutě nastal boží smrad a dopuštění.

Neděle 11.6.

Probouzíme se v rotterdamském přístavu. Rychle sbalíme a po 9. hodině vjíždíme z lodi do holandských ulic (tentokrát už opět vpravo). S malýma přestávkama to šviháme směr Böhmen. Skotská mise se chýlí k závěru. U Frankfurtu n/M. zbývá rovných 500 km. Cílovou pásku přetínáme ve 20 hodin, najeli jsme celkem 4 120 km.

Závěr :

Nastává čas na celkové zhodnocení expedice. Kurva – moc pěkný to bylo ! Jediným kazem byli skotští pakomáři Midges (to byl fakt brutus), ale jinak vše za 1. Zejména počasí – byli jsme připraveni na déšť, vítr, mlhy, vlhko a nevlídno (zkrátka na ostrovní počas), ale vracíme se opálení, za celý pobyt jsme nezažili ani kapku deště. Skotsko je továrna na dobrodružství, pokud plánujete poznat nejkrásnější místa na zemi, tohle by mohlo být středem vašeho zájmu. Kérované chlapské sukně (kilty), zrzaví Skoti (křemenáči), whisky, zelené kopce, nedotčené kouty přírody, louky, tajemná jezera, hory, vřesoviště, romantické starobylé hrady, zádumčivá atmosféra, severní moře, vítr atd. Už rozumíme hrdosti, oddanosti a odhodlání Skotů za tuto zemi zemřít. Skotové mají ve svých řadách i mnoho světových osobností a vynálezců (Fleming – penicilin, Bell – telefon, Baird – televize, Watt – parní stroj, Dunlop – gumové pneu, Connery – agent 007, Harry Potter, Peter Pan, …).

Kdo dobře plánuje – už si jenom užívá, tak to je a proto využíváme služeb CK Bery a jejího vůdce. Pavel vše do puntíku naplánoval, zařídil, perfektně připravil a pak uvedl do praxe.